"Ztráta milovaných osob.

... nevtělené Bytosti odpovídají, 2.pol. 19.stol.- část 32

Není ztráta nám milých osob jednou z oněch, které nám působí největší zármutek, poněvadž tato ztráta jest nenahraditelná a na naší vůli nezávislá?
„Tato příčina zármutku zasáhne bohatého jako chudého, jest to zkouškou nebo pokutou a všeobecným zákonem. Ale útěchou jest, že můžete obcovati se svými přáteli prostředky, jež máte, s nadějí, že později obdržíte jiné přímější a vašim smyslům přístupnější."

Co máme souditi o domněnce těch, kteří považují záhrobní komunikace za zneuctění?
„Nemůže to býti zneuctěním, děje-li se to s pozorností a stane-li se vyvolání s uctivostí a slušností; to vám dokazuje, že duchové, kteří vás milují, přicházejí s radostí a jsou blažení, když s nimi rozmlouváte. To by však bylo zneuctěním, kdyby se to dělo s lehkovážností.
Možnost vstoupiti v obcování s duchy, jest velmi příjemnou útěchou, neboť nám uděluje prostředek, baviti se s vašimi rodiči a přáteli, kteří opustili tuto zem před vámi. Vyvoláním je přibližujete k sobě, jsou kolo vás, slyší vás a odpovídají vám; není takřka již rozloučení mez nimi a vámi. Podporují vás svou radou, dokazují vám svou lásku a spokojenost, jíž okusí z vaší milé touhy a vzpomínky. Vám to zase působí radost, když zvíte, že jsou blažení, seznáte pomocí jich podrobnosti jejich života a dopídíte se jistoty, že se svým časem s nimi shledáte."

Jak se dotýká duchů zemřelých lidí, hořekování pozůstalých?
„Duch jest citlivý pro vzpomínky a politování těch, které byl miloval, ale neustálé a nerozumné hořekování dotkne se ho bolestně, poněvadž spatřuje v této nesmírné bolesti nedostatek víry v budoucnost a důvěry v Boha a následovně překážku k pokroku a snad i spojení.

Pozn. Kardec":

Poněvadž jest duch ve stavu svém blaženějším než na zemi, znamená tedy, litujeme-li jeho života, záviděti mu, že jest blaženým. Dva přátelé jsou zajati a uvězněni v témž žaláři; oba mají dostati někdy svou svobodu, ale jeden ji obdrží dříve než druhý. Bylo by to milosrdné, aby ten, který zůstane, rmoutil se nad tím, že jeho přítel byl vysvobozen dříve než on? Nebylo by v tom více sobectví než lásky, kdyby žádal, aby přítel sdílel s ním žalář a jeho trápení tak dlouho jako on? Tak tomu jest také se dvěma bytostmi, které se na zemi milují. Ten, který dříve odchází, jest ten dříve osvobozený a máte mu přáti štěstí, očekávajíce s trpělivosti okamžik, kdy i vy budete vazby sproštěni.

Ukáži ještě na jeden příklad. Máte velice upřímného a vámi milovaného přítele, který jest však velmi churav a potřebuje nevyhnutelně odejeti do vzdálené teplé krajiny. Budete však myšlenky svoje vzájemně si sdíleti dopisy. Budete se rmoutiti z jeho vzdálení, které jest mu ku prospěchu? Vždyť se s ním přece stýkáte!

Ovšem ne tělesně – nýbrž písemně.

Spiritická nauka vám podává nejvyšší útěchu v jedné z nejdůležitějších příčin k truchlivosti patrnými důkazy, jež poskytuje o budoucím životě a o přítomnosti těch okolo vás, kteří vás milovali, o trvání lásky a péče a poměry, které vám umožňují s nimi rozmlouvati. Při spiritismu není již osamocení a opuštění; člověk sebe více opuštěný má vždy přátele okolo sebe, s kterými se může obírati.

Snášíte netrpělivě strasti života, které se vám zdají tak nesnesitelnými, že nepochopujete, jak je můžete snášeti a přece, když jste je přetrpěli se zmužilostí, když jste svému reptání uložili mlčení, budete se těšiti, až budete sproštěni tohoto pozemského žaláře, tak jako se raduje nemocný, když se uzdraví, z toho, že se podrobil bolestnému léčení."

"Pozn.: citát - úryvek; -překlad cca z roku 1922, tudíž volně šiřitelné ."
... pokračov. - část  33."